Vydat dluhopis není jen tak, ale je to výrazně jednodušší, než to bývalo, řekněme před deseti lety. Dnes již může dluhopisy vydávat kdokoliv, jediné, co je třeba, tak aby splnil zákonem uložené předpoklady a také aby vypsal podmínky. A to také není nic strašného.
1)Emisní kurz
Abyste mohli vůbec dluhopisy emitovat, musíte mít stanovený kurz, za který budete každý jeden dluhopis prodávat. Nedávno byl zrušen limit, že pro jednu emisi je třeba minimálně 200 000 korun, teď již to může být libovolná částka, která by však měla být svým způsobem rozumná – za a) abyste přilákali investory a za b) abyste ji mohli splatit.
2)Určení výnosu
Kolik z každého dluhopisu dostanete jako úrok. Úroková sazba se tradičně pohybuje někde mezi 5-15 % s tím, že čím větší úrok, tím větší „likvidační“ účinek pro vás. Naprosto nejčastější je 8 %. V podmínkách musí být tento výnos pevně stanoven, bez toho to nejde a nelze o tom ani jen spekulovat.
3)Splacení dluhopisu
Kdy nastane splatnost dluhopisu, kde jej můžete nechat proplatit a u koho. TO vše musí být v dluhopisu uvedeno, a hlavně také v emisních podmínkách
4)Informace o schůzi majitelů
Pokud se stane jakákoliv vážná věc, která by v budoucnu mohla ohrozit pohledávky věřitelů a investorů, je třeba svolat schůzi majitelů, kde a jak to je na vás, aby se k tomu měli právo vyjádřit. Schůze majitelů kdysi představovala silnou páku pro společnosti, které se chystaly například na přeměnu nebo jakýkoliv jiný riskantní podnik a majitelé dluhopisů jim to mohli přetrhnout. Dnes jsou pravomoci a vliv značně oslabeny, byť stále je tam velký prostor pro manévry.
5)Zdaňování výnosů
6)Řešení sporů
U těchto posledních dvou není víc co řešit. Každý výnos se musí danit a pokud nastane spor, musí být stanoveno, jak se co bude řešit (většinou rozhodčí řízení).
Emisní podmínky musí emitent vystavit na takovém nosiči, který umožňuje budoucím investorům dělat si opisky a seznámit se s obsahem = dnes je to klasicky internet.