Strojírenství je natolik složitý a obsáhlý obor, že se mu lidé, kteří se mu profesionálně i amatérsky věnují, snaží lépe porozumět v podstatě po celý život. Do tohoto oboru patří i tzv. obrážení – obrážečky a obrážecí nože.
Obrážečky patří do základního strojního parku strojírenské výroby. Setkáte se s nimi zejména v kusové výrobě, případně u malých sérií obrobků. Jsou to v podstatě (zjednodušeně řečeno) hoblovky, hoblovací stroje, které se rozdělují na svislé a vodorovné podle posuvu pracovního nástroje – obrážecího nože. Hlavní rozdíl mezi obrážením a hoblováním spočívá v pohybu obrobku a nástroje – u hoblovek je hlavní pohyb vykonáván obrobkem, zatímco u obrážeček hlavní pohyb obstarává nástroj.
Obrážecí nůž se svým tvarem podobá noži soustružnickému, nicméně soustružení je zcela odlišný způsob opracování materiálu – tam se otáčí obrobek a nůž na něm vytváří symetrické tvary, zatímco u obrážení nože ubírají třísku úplně jiným způsobem.
Nejčastěji se obrážením zhotovují různě tvarované drážky a vnitřní otvory, případně kratší rovné plochy, a to ve svislé, vodorovné nebo šikmé poloze obrobku. Obrážecí nůž vykonává tzv. „vratný přímočarý pohyb“, což ovšem znamená, že při pohybu zpět se nůž pouze vrací do původní polohy a žádnou třísku neodebírá, a to není samozřejmě produktivní. Nože se upínají do speciálních držáků, které se při vratném pohybu nástroje sklopí tak, aby se břit nedotýkal obrobku.
Kvůli zvýšení produktivity práce a zkrácení pracovního času se obrážečky konstruují tak, aby zpětný pohyb nože probíhal s vyššími rychlostmi, než pohyb dopředný s odběrem třísky.
Jak už bylo řečeno, obrážecí nůž je podobný soustružnickému a má pouze jeden činný břit. Výhodou těchto nástrojů je, že jsou velmi levné, a mohou se právě díky tomu dobře uplatnit v kusové výrobě v různých strojírenských firmách, ale třeba i v údržbě a v opravárenské činnosti.